AII THERAPY | Reference
50852
page,page-id-50852,page-template-default,ajax_fade,page_not_loaded,,select-theme-ver-2.1,smooth_scroll,wpb-js-composer js-comp-ver-5.0.1,vc_responsive
pozdrav-slunci-1
A kde je radost?
Byla jsem zklamaná ze svého života, v němž zdánlivě nic nechybělo. Chyběla mi v něm jenom radost.

Nevěděla jsem, co hledám, ale i tak jsem přišla na terapii. Ukázalo se, že moje dávno mrtvá babička celý život litovala, že nezasvětila svůj život Bohu. Nedovedla se radovat ze svého života, svých dětí, svého muže, protože měla pocit, že to není to pravé, co měla žít, to, k čemu byla stvořena. A přesně to předala svým dětem, tedy i mému tátovi, do života. A on to zase předal do života mě. Všichni jsme považovali život za úděl, který musíme přetrpět. Díky spojení, které jsme při terapii navázali s babičkou, se ona dokázala podívat na své potomky a hluboce litovala, kam její životní postoj její vnuky přivedl. Tím se podařilo proměnit spojení mezi námi a rodem začít šířit také spokojenost a radost. A já jsem si začala konečně uvědomovat, co všechno v životě mám. Začala jsem si postupně víc a víc život užívat.

Potřebuji vaši podporu
Už deset let se mi zdá stále stejný sen o mé babičce. Nemůžu se ho zbavit. Chtěla jsem vědět proč, co mi chce říct a nevěděla jsem, jak se s ní jinak propojit.

Nechala jsem za babičku sloužit mši, myslela jsem, že je něco v nepořádku, že něco potřebuje, že její duše nemůže odejít. Nechala jsem za ni recitovat mantry buddhistické mnichy. Nic nepomohlo, sen se stále opakoval. U vás jsem pochopila, jaký měla vlastně život a že je dnes něco jako můj strážný anděl. Že tím snem mi dávala najevo, že je pořád se mnou. Jenže na rozdíl ode mne ona si celý život přála být nezávislá, bezdětná a žít si svobodně, tak, jak dnes žiju já. Měly jsme se moc rády a když pak umřela, začala mi pomáhat, neumím to jinak vysvětlit, všechny ty náhody, které se mi děly. Jenže – ona mne podporovala v tom, co by si kdysi z celého srdce nejvíc přála ona! Svobodu, nezávislost, bezdětnost… Ona vůbec netušila, že já chci žít v podstatě tak, jako kdysi žila ona! V domě plném dětí a s partnerem. Když žila, nikdy jsme o tom nemluvily, byla jsem ještě moc malá. Teprve na terapii mi došlo, jak moc je důležité říkat, co chcete. A také být propojená s předky. Už chápu, že Dušičky nejsou jen tak nějaký svátek, že mají svůj smysl. Že spojení s předky tu prostě je. Jasně jsem jí řekla, co chci, v čem potřebuji podpořit. A teď se konečně mění i můj život.

Mistrovská rada od dědečka
Pana Petra zajímalo, proč, ač je muž ve zralém věku, není už několik let schopen začít stavět dům a proč se mu stále nedaří najít partnerku, s níž by mohl založit rodinu.

Problém jsme našli u jeho dědečka. Petr si ho skoro nepamatoval, dědeček trávil většinu času sám v dílně, kde věčně něco kutil. Děda se totiž o svou rodinu, tedy ani o dceru, maminku pana Petra, nezajímal, uzavřel se do sebe a neprojevoval rodině žádné emoce. Energie předků se u něj proto zastavila a k potomkům od něj neproudila. Neproudila tedy ani k jeho vnukovi. Vzájemně jsme je propojili a Petr díky tomu dostal od svého předka, jinak mistra stavitele, několik zásadních praktických rad ohledně stavby domu, které si jejich rod do té doby předával jen ústně, jako tajné mistrovské umění a které starý pán nikdy nikomu neřekl. Terapií jsme opečovali i vztah Petrovy maminky k panu Petrovi, která díky tomu přestala vnitřně blokovat a sabotovat nejen Petrovy partnerky, ale i pomyslný vchod do Petrova rodinného domu.

Rode, pomoz mi šířit světlo
Paní Květoslava toužila poznat předky, se kterými se nikdy nesetkala. Cítila, že i přesto ovlivňují její život a vztahy.

Toto poselství jsem si odnesla po první konzultaci v rámci A2 therapy.  K terapii jsem přistoupila poté, co jsem si uvědomila, že vůbec neznám 3 ze svých 4 prarodičů a že mi jejich síla, ale i moudrost a potažmo i ochrana chybí.  Díky zkušenému a citlivému vedení terapeutek se mi podařilo zjistit nejen doposud „neznámého“ dědečka v rodině, ale hlavně porozumět tomu, s jakými bloky a proč jsem do té doby bojovala.  Zvýšený zájem o předky se mi v osobním životě odrazil do potvrzení důležitosti péče o vztahy současné.  V profesním životě pak velmi konkrétně přišly nové příležitosti, jistota v sebe sama a potvrzení vlastní cesty.